„Mamíí, mně se nechce nic dělat,“ spustila Zuzka, když ji máma objevila na verandě v houpacím křesle. Lebedila si v něm a květiny v květináčích, které kolem ní byly, doposud nezalila.

Kdysi přebýval u rybníka had Plazivec. Byl postrachem všem žábám, kterými si zpestřoval svůj jídelníček. Dovedl je prohánět tak, aby si vždy na některé z nich pochutnal. Ale přešla léta a had zestárnul. 

„Mamíí!“ přihrnula se Zuzka ze školy a nebylo s ní k vydržení. „Mami, já chci hrozně moc zabloudit!“ sháněla se po klobouku a batůžku.

„Jak zabloudit?“ divila se maminka, kde k tomu nápadu přišla.

„Mamíí, mamíí, pronásledujeme mě strašidlo!“ křičela už zdaleka Zuzka. Vracela se z obchodu domů a skoro celou cestu utíkala. Naštěstí máma vyšla na verandu, ale to jen proto, aby od ní vzala nákup. A hned odcházela.

„Mamíí, já mám v palci zapíchnutou třísku!“ přiběhla Zuzka s velkým křikem domů. Hned za ní dorazila ze zahrady i kamarádka Jana, se kterou si tam hrála. A už dopředu se jí zastávala a hlásila: „Jen jsme se houpaly na houpačce, jinak jsme nic nevyváděly.“