Byl jednou jeden chlapeček, a ten se jmenoval Martínek. Byl to hodný hoch, ale strašně bojácný. Představte si, že se bál třeba pana doktora, který mu občas léčil nějakou tu chorobu. Bál se kadeřnice, u které mu maminka nechávala stříhat vlasy. A taky se bál jezdit metrem, protože jezdí v podzemí, a navíc hodně rychle.

Čeho se ale Martínek bál nejvíc, to byly zlé sny. Pokaždé, když ho večer maminka uložila do postele, už se celý třásl, protože se bál, že se mu zase bude zdát něco ošklivého. Stávalo se mu to docela často, a to pak vždycky s pláčem utíkal za maminkou a tatínkem, aby ho nechali spát u sebe v posteli.