<link href="//fonts.googleapis.com/css?family=Open+Sans:400,600,700" rel="stylesheet" type="text/css"/>

Příběhy, které jste nám napsali.

Teta je hvězdou společnosti.

(Moje jméno Markéta Dostálková)

Co si budeme namlouvat... Občas jsme každý tak trošku rádi středem pozornosti, i když tvrdíme před ostatními opak. Podařilo se mi to dokonale na oslavě narození mimča. Sestřenka Majka má nový přírůstek do rodiny, tak nás pozvala na pár chlebíčků, dortíky a lahodné pitíčko. Přicházeli slaviči, malá Amálka v klídku pochrupkávala, zcela lhostejna k dění kolem. A vtom to přišlo. Každý něco přinesl. Znáte to. Rozbalování dárečků, pochvaly a výkřiky. Spousta blbin. Chrastítka, dudlíky, hračičky pro mrňata. Šamponky, mejdlíčka, celé sady voňavé miminkovské kosmetické krásy. Oblečky. Někdo přišel s mrňavým, který už Amálka zjevně neoblékne, někdo raději s větším, s výhledem, že bude „na potom“. Kopec věcí, které už každý s malým mimčem někde doma má.

A teď přišel na řadu dárek od nás, tety Kláry a strejdy Tondy. Na tento okamžik jsem se moc těšila. To byl důvod, proč jsem nejdřív postávala s mužíčkem vzadu a vychutnávala si ty přede mnou. Samozřejmě jsem doufala, že nikdo nebude mít podobný ani lepší nápad než já. Tedy dárek jsme dávali oba, Tonda i já, ale jemu jako běžnému chlapovi, to bylo ňák šumák. Vytasila jsem náš dárek. Jedinečnou knížku pro mimino. Přímo pro malou Amálku na míru. V názvu má Moje jméno Amálie Kohoutová. Písmenko za písmenkem holčičce v knížce zvířátka sestavila jméno. Na každé stránce přibývala písmenka do jména podle začátečních písmen z názvu zvířátka. Vzniklo jméno a pak i příjmení. Úžasná věc na památku. Na začátku je natištěné věnování od tety a strejdy. Všichni užasli. Fakt perfektní! Byla jsem nakonec za nejlepšího dárce, pochvaly jsem přijímala ze všech stran. Cítila jsem se jako hvězda. Byla jsem pyšná na svůj nápad. A nejlepší teta na světě!

Klára, Praha

Bude mít památku, kterou mu schovám do dospělosti.

(Moje jméno Matyáš Kubín)

Mám velké plány. Promýšlím, co všechno budu dělat s malým, který má teď teprve pár týdnů. Jaké všelijaké vzpomínky na dětství pro něj uchovám. Studuji zdroje možností a nápady jiných. Samozřejmě budeme mít spoustu fotek. Z různých situací. Už teď jich máme na vagón, snad z každého jeho dne. Pak taky uvažuji o otisku prstíků, nožiček, pár vlásků… Schovám všechny jeho kresby, to až bude větší. Že nebude tvořivý, to si nepřipouštím.

No a teď jsem objevila další tip na památku. Originální knihu Moje jméno. A hned jsem ji musela pořídit. Je totiž o něm a bude jeho první knihou. Příběh z pohádkové říše zvířátek, víl a skřítků. Tyto všechny bytosti Tobíkovi tvoří jméno z jednotlivých písmenek. A to i s příjjmením. Teď je zatím knížka v knihovně v obýváku, a ukazuji ji jen kámoškám a známým, co přijdou na návštěvu. Nebo si ji sama prohlížím. Pořád dokola. Moc se mi líbí.

Představuji si, jak už Tobík vyroste. Budu mu nejdřív v knížce ukazovat zvířátka a číst básničky. No a pak je bude opakovat se mnou. Ještě pozděj mu vysvětlím, že tam jsou vlastně písmenka z jeho jména. No a nakonec, až bude velký a uprchne z domu do života, tak mu jeho první knížku přibalím na cestu. Jako v pohádce nabalila mamka Honzovi ranec s buchtami… To jsou mé plány.

Bětka, Rokycany